Kožené botyZajímavý

Proč si muslimové před modlitbou myjí nohy a zouvají boty?

Protože v mešitě všichni sedí na kolenou, řada za řadou.
A ukloní se a přiblíží se k nohám osoby vepředu.
Nebude dobré, když mu voní nohy.
Proto si před modlitbou myjí nohy.

Jiné odpovědi

Protože člověk přes den hodně chodí, nasbírá spoustu nečistot, mimochodem si myje nejen nohy, ale i ruce, uši, vypláchne si ústa a umyje se.

Namaz nebo salat (arabsky: صلاة‎‎; persky: نماز; turecky: Namaz) je povinná pětinásobná denní modlitba v islámu, jednom z pěti pilířů islámu.

Jednou z hlavních podmínek pro provádění modlitby je rituální čistota.

To znamená, že pokud je člověk ve stavu znečištění (malý, například po přirozených funkcích, nebo velký, například po pohlavním styku), je nutné rituální omytí (částečné nebo úplné, v závislosti na stupni znečištění). Ale vaše nohy se špiní, že?

pered namazom moyut ne tolko nogi, no i mnogie drugie 4asti tela.Etot ritual nazivaetsa TAHORAT i on obyazatelen esli vi oskverneni, poetomu vi doljni osnovatelno o4istitsa, potomu 4to namaz etodolj dolj po sodolniish vsusijtini general ed etim tedy 4to vo pervih – vi vremya namaza vi stoite na svyashennom i 4istom kovre, vo vtorih esli vi molites v me4eti – vi v svyashennom place. Ya dumayu eto potomu 4to 4elovek, hodyashiy po gryaznoy, ne4istoy i polnoy grehov Zemle doljen o4istitsa ot etoy gryazi pered razgovorom so Vsevishnim.

Tření (rmut) v případě potíží s mytím nohou

Jádrem tohoto problému je hadís od al-Mughiyir ibn Shu’ba, který říká, že někdy během mytí „prorok Mohamed otřel [nohy mokrýma rukama] o jawrabein[1]“[2]. Všichni vědci se shodují, že tato praxe je přijatelná.

Zajímavé:  Jak přestat šlapat do bot.

Podmínky stanovené islámskými učenci v případě „utírání (masky) přes jawrabein místo mytí nohou“ souvisí s charakterizací toho, co je myšleno jawrabeinem.

Teologové jsou jednotní v názoru na přípustnost utírání ponožek, pokud mají kožené podrážky (nebo jsou zcela kožené)[3]. Pokud jde o běžné ponožky, je na nich také přípustné použití „masky“, pokud jsou tlusté, neprůhledné a stojí samy o sobě [4].

Podmínka stanovená v některých teologických dílech o „možnosti, že člověk v nich [ponožkách] ujde asi 2250 metrů, přičemž si ponožky udrží svou celistvost“, a o tom, „že nepropustí vodu“, je dosti vzdálená. Sunna a iracionální v dnešní praxi[5].

Co je důležité vědět

1. Tření (zápach) se provádí třemi vlhkými prostředníčky, počínaje od prstů až po kotník[6].

2. Silné ponožky nebo kožené boty k následnému otření se nazouvají až po ukončení obvyklého mytí nohou včetně kotníků.

3. Odstranění silných ponožek nebo bot po provedení wudu a jejich otření znehodnotí wudu.

4. Bez ohledu na to, jak je narušen stav rituální čistoty, utírání (maskh) platí 24 hodin a pro cestovatele (musafir) – 72 hodin. Jedinou výjimkou je případ, kdy člověk potřebuje provést kompletní omytí (ghusl).

Myslím, že je třeba poznamenat, že i když zůstáváme přesvědčeni o neměnnosti Božího zákona až do konce světa, ale s ohledem na flexibilitu Jeho institucí je důležité používat kanonické normy zaměřené na to, aby život věřící jednodušší. Pokud například člověk v pracovní nebo jiné době nemá vhodné podmínky pro provádění mytí, jehož nejobtížnějším prvkem je mytí nohou, pak na základě Sunny proroka Mohameda (mír a Boží požehnání být na něm) a s přihlédnutím k výkladům islámských učenců vám může otřít nohy o vaše ponožky (vzhledem k jejich hustotě). Tento kanonický reliéf je zvláště použitelný v těch zemích a lokalitách, kde je velmi málo mešit a míst pro provádění mytí (jak na pracovištích, tak na veřejných místech). Zároveň není třeba tuto normu zneužívat, pamatovat na to, že čistota je nedílnou součástí života a víry muslima.

Zajímavé:  Jak vypadají skotské brogan boty.

Přihlaste se k odběru našeho kanálu na Telegramu

Odkazy na teologické primární zdroje a komentář:

[1] Text hadísu používá slovo „jawrabein“, což znamená vše, co se nosí na nohou (kromě kožených bot) nad kotníky. Viz: Mu’jamu lugati al-fuqaha‘. str. 169; al-Zuhayli V. Al-fiqh al-Islami wa adillatuh. V 11 svazcích T. 1. P. 497.

[2]Viz: Sbírky hadísů od Ahmada, Abu Dawuda, at-Tirmidhi, an-Nasai, Ibn Majah, Ibn Habban a at-Tahavi. At-Tirmidhi například hovořil o pravosti tohoto hadísu („hasan, sahih“). Viz: Al-Kasani A. Badai’u as-sonai‘ fi tartibi al-sharai‘ [Vzácná umění v zefektivnění legislativy]. V 10 svazcích: al-Kutub al-‚ilmiya, 1997. Sv.

[3] Viz například: Az-Zuhayli V. Al-fiqh al-Islami wa adillatuh. V 11 svazcích T. 1. P. 497.

[4]Viz: Al-Kasani A. Badai’u al-sonai‘ fi tartibi al-sharay‘. T. 1. P. 141, 142; al-Zuhayli V. Al-fiqh al-Islami wa adillatuh. V 11 svazcích T. 1. P. 498.

[5] Viz například: Al-Qaradawi Y. Fatawa mu’asyra [Moderní fatwas]. Ve 2v. Bejrút: al-Kalam, 1996. 1. strana 215.

[6] Kromě toho považují šafijští teologové utírání podrážek za žádoucí. Podrobněji viz např.: Az-Zuhayli V. Al-fiqh al-Islami wa adillatuh. V 11 hodin. T. 1. P. 476.

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button